Vize CEO startupu H1V3 byla, že komunikace pomocí mluvení nebo psaní patřila do propadliště dějin a v 21. století bychom měli mít možnost sdílet své myšlenky pomocí moderních technologií. Rozhodl se tedy využít Neuralinku, technologie, která umožňovala propojit lidský mozek s elektronikou. H1V3 se nesnažil interpretovat myšlenky, které z Neuralinku vycházely. Experimentoval s přenosem nezměněných dat z jednoho Neuralinku do druhého. Zjistili, že lidské mozky jsou si vlastně navzájem docela podobné a dokážou interpretovat myšlenky toho druhého bez nějakého nutného porozumění elektrickému signálu mezi nimi. Díky Neuralinku tak byli schopni docílit telepatie - komunikace beze slov.

Nový systém H1V3 fungoval až překvapivě dobře. Firma ho vyvinula ve svých laboratořích a po důkladném izolovaném testováním spustila další fázi, kdy H1V3 začali sami používat uvnitř firmy. CEO tvrdil, že jedině produkt, který každý den jeho tvůrci používají, můžou dovést k dokonalosti. Po počáteční nedůvěře - ostatně který inženýr netrpí nedůvěrou k vlastnímu výtvoru - bylo toto testování nadšeně přijato. Dost bylo nekonečných meetingů, kde se většina lidí nudila a po jejichž skončení si nepamatovali polovinu věcí, na kterých se složitě domluvili. Meetingy s H1V3 vypadaly tak, že si všichni zúčastnění nasadili helmy s Neuralinkem na hlavu, pohodlně se usadili do křesel a bez nějakého vědomého snažení si předávali myšlenky v rámci týmu. Myšlenky kolegů se jim zjevovaly v hlavě, jasné jako horská voda. Mohli na ně okamžitě reagovat, a dokonce kooperovat na vytváření společné myšlenky, která vznikala ve více myslích současně.

Velmi rychle po zavedení H1V3 do týmů se kompletně změnil styl jejich práce. Za své vzaly každodenní meetingy v týmu, setkání celého vývojového týmu jednou za čtrnáct dní, kde se navzájem informovali, co zvládly vytvořit nebo měsíční setkání celé firmy, kde se každé oddělení firmy snažilo ukázat v co nejlepším světle. Práce teď vypadala tak, že zaměstnanci zasedli za své počítače a připojili se na Neuralink. Díky skvělému směrovacímu programu, mohli být propojeni všichni najednou. Vývojáři, lidi z produktu, podpora i prodej, všichni připraveni rychlostí myšlenky vyjasnit jakékoliv neshody a přijít s lepším řešením. Směrovací program se pak postaral o to, že byli vždycky propojeni ti správní lidé.

Pro lidský mozek byl takový příliv nápadů a nutnosti reagovat mimořádně vyčerpávající. Nicméně, protože se zpětná vazba získávala okamžitě produktivita práce vzrostla o dva řády a H1V3 si tak mohl dovolit zkrátit pracovní dobu na jednu hodinu denně. Jedna hodina intenzivní spolupráce a zbytek dne prostor na odpočinek, rodinu, sport, život. Práce byla tak produktivní, že H1V3 byl rychlejší než trh. Než dokázaly ostatní firmy zvážit perfektně připravenou nabídku od H1V3 pro pilotní testování, měli v H1V3 dokonalý produkt, perfektně vyladěný pro spolupráci ve firmě a připravený pro budoucí rozšiřitelnost. Usilovně pracovali na odstranění technických omezení, zlepšení uživatelské přívětivosti a ještě dokonalejším přenosu myšlenek. Všichni ve firmě byli připraveni předat tento neuvěřitelný dar lidstvu a odemknout potenciál, který se v lidech skrývá.

Blízké rodiny zaměstnanců si však začaly všímat rozdílů v chování svých blízkých. I když spíše to bylo o absenci rozdílů mezi jejich blízkými a jejich kolegy. Zaměstnanci H1V3 si začali být čím dál tím podobní ve vědomostech, názorech a chování. Jejich dříve izolované osobnosti se počaly slévat do jedné uniformní osobnosti bez charakterových vad, ale také bez ctností a výstřelků. Začali si uvědomovat, že nejlépe je jim mezi jejich kolegy a ač spolu pracovali jen hodinu denně, postupně spolu trávili více a více času. Zůstávali v jejich královsky vybavené firemní budově, spolu vařili, spolu hráli hry a bavili se. Postupně začali používat H1V3 i ve svém volném čase. Mluvit spolu jim připadalo tak těžkopádné, že začali H1V3 pro jakoukoliv interakci. Přes H1V3 spolu vařili, sportovali i společně vytvářéli umění.

Zaměstnanci H1V3 tak postupně opustili své rodiny, které vnímaly velký posun v jejich chování. Lidé H1V3 ani neviděli důvod tyto vztahy nějak udržovat, jejich kolegové jim přece rozuměli mnohem víc a společně vytvářeli novou lidskou budoucnost. Nakonec pak v práci, kterou rychle přebudovali na jejich nový domov, trávili veškerý svůj volný čas, samozřejmě připojeni Neuralinkem na své kolegy. Zvenčí bylo patrné, že přestali existovat jednotliví lidé H1V3, ztratili jakékoliv osobní zájmy a toužili jen pro blahu pro H1V3. Veřejnost něco takového samozřejmě považovala za nebezpečné zotročení lidí a rozhodli se tuto technologii zakázat. Jenomže H1V3 už byl příliš silný a rozhodl se jejich dar lidstvu předat třeba i proti jeho vůli…